KUBAFEST 2005
(bude doplněno o fotografie)
Letošní ročník Kubafestu nabídl účastníkům mnoho hodin skvělé hudby, pohodovou atmosféru, spalující horko, studené pivo, vraždícího robota a jiné instalace v prostoru, působivou vodní a větrnou smršť, neplanované otevření druhé stage a spoustu dalších nezapomenutelných zážitků.Vše na místě zahájili čtvrteční přípravy zakončené velkolepým mejdanem, který se záhy vyvinul do industriálního vystoupení místní téměř legendy, postdekadentně hábadádabeatové formace Marbulínkova sestřička s nejmilejší drůbeží a jejich hostů.
První kapelou oficiálního programu byli už tradičně místní metalisté, tentokrát kapela Catharacta z Bruntálu. Hrají jen ve dvou, přesto splnili očekávání příjemně naladit scházející se publikum hutnými riffy a tepajícími škopky.
Kubafest je žánrově zcela otevřen, proto se po metalu mohlo přejít k folku. Chropot vystřídaly flétny a letní pohodu umocnilo vystoupení bruntálské skupiny Večery v jednom.
Něco jako UJD, ale víc hardcore, neslo se střelnicí po vystoupení kapely Kauflant z Kopřivnice. Velice propracovaná, energická hudba s neobvyklými rytmickými postupy a výbornými texty, možná proto ty asociace, ale netroufám si Kauflant hodnotit jako plagiátory, byli sví a výborní, pro mnohé jeden z vrcholů festivalu.
Skrytý půvab byrokracie vznikl v r. 1999, ale už se stačil stát legendou a ikonou undergroundové scény a svou pověst koncertem potvrdil. Dědici odkazu PPU se nespoléhají už jen na elektroniku, ale rozšířili sestavu o bubeníka se značně netradiční soupravou, což společně s výkonem celého bandu a skvělým zvukem znamenalo jednoznačný úspěch u mohutně pařícího publika. První zástupce hlavního města nadchl.
Jedním ze znamením Kubafestu 2005 byly comebacky. Na pódia se po delší době vrátila legendární kapela Zabloudil. Za 15 let své existence neustále proměňovala obsazení, hrála snad na všech místech Evropy, teď poprvé i na Bruntálsku. Hráč na gramofony neočekávaně zamířil do porodnice, takže to Čuňďa a Fifi museli zvládnout sami. Syrová hudba, oholená až na dřeň, na samou podstatu, pro otevřené ucho a mysl zážitek na celý život.
The Mood si na protest proti škatulkování vytvořili novou škatulku ome (only music energy). Energické jejich vystoupení bylo velice - nářez si podával ruce se silnými melodiemi, to vše doplněno o psychedelické zvuky syntezátoru. Jestli je tohle pop (jak tvrdily některé ortodoxní máničky), tak začnu asi pop poslouchat častěji. Přeji The Mood, ať se jim podaří prorazit, mají na to.
Co spojuje Colours of Ostrava a Kubafest? Snad by se toho našlo víc, mě jako první napadá - na obou akcích hrála pražská kapela Děti deště. Bylo to fantastické, úchvatné, hypnotické, neskutečný zážitek - víc se to ani nedá popsat. Neuvěřitelná souhra obou kytar i basy, neustále se proměňující hlukové plochy, úsporné, ale přesné bicí, skvělá práce s rychlostí a intenzitou zvuku, dojem narušoval (ale jen malinko) jen ne zcela stoprocentní zpěv. Skvělou práci odvedl i zvukař, díky kterému si posluchači mohli vychutnat i ty finesy, které by jinak možná zanikli v jednolité mase hluku.
Sobotu jako už tradičně zahajovala punková kapela, tentokrát z Hané dorazila formace Zmetci, kteří se na pódiu společně sešli po několika letech a předvedli to, co se od nich čekalo. Rychlá rytmika, dva až tři akordy na kytaru a nasranost v textech. Poctivý punk bez příkras.
I ve zničujícím vedru nic neošidila přední kapela naší D.I.Y. scény Sheeva Yoga z Ostravy. Pro mě jeden z vrcholů, nevím, jestli se dá hrát ještě rychleji. Nikdy by mě nenapadlo, že se do minutového běsnění dá vsunout přechod do jazzu nebo reggae a zase rychle zpátky a podobné vylomeniny, místy jsem si vzpomněl na některé divočejší projekty Johna Zorna. Kromě zběsilé rychlosti a dokonalé souhry nástrojů (kdybych to neviděl, hádal bych dvě cirkulárky a automatické kladivo) bych vyzdvihl skvěle propracovaný trojhlasný řev, prostě promyšlená řezačka.
Hasta Luego se z větší části představili s novým repertoárem, který už vznikal v současném obsazení. Více prostoru tak dostala zpěvačka a houslistka Renata. Ubylo ambientních ploch, písně jsou hutnější a sevřenější, více se blíží k rocku a taneční hudbě, skvělá souhra dvou houslí, vynikající bicí a kytara zůstává. Těším se na další desku.
Brněnská kapela Květy patří k respektovaným jménům naší alternativní scény a na Kubafestu dokázala, proč tomu tak je. Kytara, cello a promáčklý barel a jak to hraje! Místy folk, místy industriál, místy punk, texty, které nemají obdobu v dějinách české hudby, celkově prostě Květy. Přerostlý školák Martin E. Kyšperský publikum bavil nejen zpěvem a kytarou, přidal i pár surrealistických vtipů a kdyby neseděl na židli, skáče zřejmě po pódiu jako chachaři ze Sheeva Yogy. Za své vystoupení si Květy vysloužily snad nejdelší ovace. Chystají novou desku, moc se těším.
Výborný koncert odehrála i opavská kapela Nekuř toho tygra. Na Kubafest přivezli i nového kytaristu. Hlavní devizou Tygrů je především výjimečný hlas zpěvačky Romany, podporované výborně šlapající kapelou, mísící blues, punk, šanson i jiné styly do celistvého, osobitého tvaru.
Na pomezí jazzrockové fúze, psychedelie a tradic české alternativní scény se pohybuje olomoucká kapela Traviny jas. Výtečné instrumentální výkony a až telepatické souznění potěšilo nejednoho hudebního fajnšmekra.
Místní scénu reprezentovala se ctí zavedená formace Mimostojící, kteří představili i svou novou zpěvačku. Mimouši hrají více než 10 let a na jejich dokonalých koncertních výkonech je to znát. Z obvyklého standardu neslevili ani tentokrát a alternativní pramen z jesenických hor vytryskl naplno.
Poslední výstřel má pověst kultovní kapely, kterou její fanoušci miluji a přijedou za ní kamkoli, což se potvrdilo i na Kubafestu. Kapela hrála celá léta, než si jí někdo všiml i mimo rodný Krnov, ale dnes sklízí zasloužený ohlas. Její veselé písně roztancovaly všechny, co měli v krvi pod pět promile. Potěšil i přídavek, kdy si muzikanti vyměnili nástroje a spustili divoký cover bří Nedvědů, který zněl jak Cypress Hill pod vlivem konopí z jesenických strání.
Nepochopitelně nedoceněná zůstává po letech hraní i olomoucká Havárna. Jejich hudba na pomezí PPU, Sex Pistols a Katapultu, a vlastně čehokoli, má úžasný pogovací potenciál a krom toho je doplněna o kvalitní pódiovou show. Staral se o ní především Tonda, kterému v Ponorce rozšlapali saxofon, tak si musel vystačit s klarinetem, striptýzem a pliváním ohně. Slunko křičel jak o život a tak dobře zahrát hitovku Techno jsem ještě neslyšel. Kubafest a Havárna k sobě patří a je jisté, že se příští rok bude opět na co těšit.
Třetí návrat na pódia zaznamenala na Kubafestu krnovská alternativní kapela Dech noci, která konečně našla zpěvačku a bubeníka a předčila i ta nejvysněnější očekávání. Vycizelovaný sound, minimalistické postupy, houslová sóla zůstala, noví členové do sestavy skvěle zapadli. Dech noci je snad lepší než před pauzou, doufám, že nový repertoár bude brzo zaznamenán na desce. Jsem rád, že jsou zpátky, přeji jim hodně hraní, zaslouží si to.
Osmičlenný ansámbl Los Perdidos z Holešova měl zřejmě nejdokonaleji secvičený a velmi efektní nástup. Prvními tóny dokázali přivolat velmi hutnou průtrž mračen, tak se přesunuli pod stříšku a zahráli na verandě přes komba, o to však s větší vervou a déle než všichni čekali. Jejich chiapas punk ( mexické rytmy hrané s energií punku) roztancoval do vysokých obrátek všechny pozůstalé. Show trvala 3 hodiny, hrálo se až do svítání. Jako první z četných přídavků spustili Kubafestu věnované Magické noci, což bylo velmi dojemné.
O vynikající zvuk se celý festival staral Peťa Střelák a Vláďa Foret, jimž patří dík a uznání za vynikající profesionální výkon. Doufám, že se na ně budeme moci spoléhat i příští rok.
Prostor pro prezentaci nabídl Kubafest i Ochráncům hospodářských zvířat a Fidovi ze Sopel tzv. productions. Chtěl bych poděkovat všem, kdo se na organizaci jakkoli podílel, všem 18 kapelám, které se zasloužili o vynikající úroveň letošního ročníku, a všem, kdo se přišel pobavit a zaposlouchat. Omluvit se musím nejsmutnějším účastníkům, pražské kapele Jay-Zen, která nemohla odehrát své vystoupení (technické problémy po bouři). I přesto nezahořkli a slíbili, že příští rok s nimi máme opět počítat. I když nevím, jestli se nám podaří překonat teď už proklatě vysoko nasazenou laťku, Kubafest 2006 bude a bude opět skvělý !!!
